German Beer Guide: Hefeweizen

http://www.germanbeerguide.co.uk/hefeweiz.html

Encyklopedie pivních stylů – Stout | Alkoholium.cz

Stouty jsou svrchně kvašená piva vyráběná z praženého ječného a někdy i ovesného sladu, chmele, vody a kvasnic. Typický je pro něho vyšší obsah alkoholu, který se běžně pohybuje i mezi 7-8%. Pro stout je příznačná opravdu tmavá barva korunovaná luxusní hustě krémovou pěnou, která vybízí k napití.

http://www.alkoholium.cz/encyklopedie-pivnich-stylu-stout/

imgur: the simple image sharer

http://m.imgur.com/DNTCsOm

Pivní styly - Pivovarský klub

SPODNĚ KVAŠENÁ PIVA

Typické české pivo je spodně kvašený ležák plzeňského typu. Spodně kvašená piva dnes představují významnou většinu na světovém trhu, a to jak množstvím značek, tak celkovým výstavem. Zatímco u nás je slovo „ležák“ hlavně označením určité síly piva (od 11% do 12,9% extraktu původní mladiny), v ostatním světě slovo LAGER označuje především způsob kvašení. Označení PILS, PILSNER nebo PILSENER naznačuje, že se jedná o pivo navazující na tradici více chmeleného piva plzeňského typu, které se začalo průmyslově vařit v Plzni v r. 1842 a proslavilo se po celém světě. Tradice spodně kvašených piv však vychází i z jiných oblastí, například z Německa, a to zejména z Mnichova. Do kategorie spodně kvašených piv patří i další typy piv, například trochu silnější, historicky většinou zjara vařené pivo MÄRZEN, nebo silné tmavé pivo BOCK či ještě silnější DOPPELBOCK. Můžeme se setkat i s označením SPEZIALBIER nebo STARKBIER, svoji kategorii představuje i VÍDEŇSKÝ LEŽÁK čili WIENER LAGER, tmavá piva bývají v Německu také označena SCHWARZBIER. Zvláštní kategorii představuje spodně kvašené „parní pivo“ neboli STEAMBEER, které se vyvinulo na západním pobřeží USA (pozor, nezaměňovat s pivem DAMPFBIER v Německu, které je vlastně svrchně kvašený ALE).

ALE, PORTER, STOUT, IPA, APA, BELGIAN ALE, etc.

Pivo typu ALE se vaří na britských ostrovech od raného středověku. Po dlouhou historickou dobu se vařilo s přídavkem bylinné směsi zvané "GRUIT" namísto chmele, který se začal v Británii používat až někdy v 17. století. ALE má různé podoby, např. BROWN ALE, PALE ALE a BITTER, z nichž některé považují angličtí pivaři za samostatný typ. Mimořádně silné a hořké pivo INDIA PALE ALE se začalo vařit v 19. století; bylo schopné zdlouhavého lodního transportu do britských kolonií, tedy zejména do Indie. ALE se vaří v místních variantách po celém světě. V Německu se vyskytuje pod různým místním označením, jako např. DAMPFBIER, KÖLSCH, DORTMUNDER ALE nebo ALTBIER. Silný BELGICKÝ ALE už je natolik specifický, že je rovněž považován za samostatnou kategorii a dělí se dále také podle barvy (např. RED ALE, AMBER ALE) a podle stupňovitosti (DOUBLE, TRIPLE). Silné tmavé pivo PORTER se začalo vařit v Londýně a okolí kolem roku 1700 a rychle se rozšířilo do dalších zemích. V 19. století se hodně vařilo zejména v Pobaltí, ovšem ve spodně kvašené verzi. Mimořádně silný porter (porter "extra stout“) se později začal vařit v Irsku, kde se postupně vyvinul v samostatný typ STOUT, charakteristický především použitím značného podílu praženého sladu.

WEISSBIER, WIT, WHITE, WEIZEN, WHEAT

Patrně nejstarší typ svrchně kvašeného piva kontinentální Evropy. Všechny verze názvu tohoto typu piva poukazují buďto na obvykle světlejší barvu nebo na použití významného podílu pšeničného sladu. Navzdory označení "bílé pivo" se toto pivo ale vyskytuje také v tmavé verzi DUNKELWEIZEN, s dodatečným přídavkem kvasnic HEFEWEIZEN nebo naopak filtrované KRISTAL, a jako tmavší silné pivo s vyšším obsahem alkoholu WEIZENBOCK. Pivo tohoto typu bylo historicky nejběžnějším typem piva i v českých zemích a bylo předstiženo až na konci 19. století pivem plzeňským.

LAMBIC

LAMBIC je typem piva, které se vyrábí na nevelkém území Pajotennland na jihozápad od Bruselu. Jde o pivo, které kvasí spontánním, přírodním způsobem, tedy bez použití kulturních pivovarských kvasinek. Konzervativním konzumentům běžnějších typů piva se LAMBIC zdá na první dojem výrazně nakyslý. Mladé lambické pivo se zpravidla mísí se starším a nechává se znovu kvasit v láhvích. Tak vzniká pivo GUEUZE. Přidá-li se na druhé kvašení ovocný podíl, vznikají piva s ovocnou chutí. Nejoblíbenější je zřejmě KRIEK (třešňové) a FRAMBOISE (malinové), ale najde se i mnoho dalších chutí. Pivo LAMBIC, zpravidla s nepříliš vysokým obsahem alkoholu, je sice typickou belgickou specialitou, ale z Belgie se jej více vyveze, než spotřebuje na domácím trhu.

TRAPPIST, ABBEY

Mnišský řád Trappistů vznikl koncem 17. století z řádu původně cisterciáckého. První trappistický klášter byl založen v La Trappe, kde již tehdy – tak jako v mnoha klášterech po celé Evropě – existoval pivovar. Pravých trappistických pivovarů je dnes pouze sedm: Achel, Westvleteren, Orval, Rochefort, Chimay a Westmalle v Belgii, a La Trappe (Koningshoeven) v Nizozemí. TRAPPISTICKÁ PIVA jsou dosti různá, silná, svrchně kvašená piva, která do jedné skupiny spojují spíše přísná religiózní a ekonomická pravidla, za jakých vznikají: mohou být uvařena výhradně trappistickými mnichy ve zdech kláštera, a jejich prodej má sloužit pouze ekonomické soběstačnosti kláštera, nikoli finančnímu profitu za každou cenu. Výstav trappistických pivovarů se proto většinou nezvyšuje, i když poptávka výrazně roste. Některá piva, např. z kláštera Westvleteren, jsou širší veřejnosti prakticky nedostupná.

Věhlasu trappistických piv se v minulosti snažili zneužít i další pivovarníci a pokoušeli se označení "trappist" jakýmkoli způsobem dostat do názvu nebo specifikace na etiketě. To vedlo k mnoha vleklým soudním sporům, jež však byly všechny rozhodnuty ve prospěch trappistických klášterů. Dnes bychom proto na plagiát trappistického piva neměli narazit tak snadno.

V Belgii se v dalších klášterech, pod klášterním dohledem nebo ve stylu klášterních piv, vaří celá řada dalších podobných, zpravidla velmi silných piv, která se zahrnují pod společné označení ABBEY.

CIDER - SPOLEČNÍK DOBRÉHO PIVA

CIDER je mírně až dosti alkoholický (až 8% alc.) nápoj z jablečného moštu, velice oblíbený zejména v Anglii a Francii, které se přou, kde vlastně tento nápoj vznikl, ale je populární i v mnoha dalších zemích. Někde se pěstují jablečné odrůdy určené výhradně na výrobu CIDERU. V každé zemi má CIDER své chuťové a technologické varianty. Je obvyklé jej dochucovat přídavkem i jiných druhů ovoce, zejména lesních plodů. Pití CIDERU je v mnoha zemích součástí pivní kultury – například v Irsku v pubu vždy najdete alespoň jeden čepovaný cider, další druhy jsou v plechovkách nebo lahvích.

Zdroj: http://www.pivovarskyklub.com/

Pivní styly

Beer Styles

http://beeradvocate.com/beer/style

„ales“ X „lagers“

- kvašení spodní (teplota cca 8 - 12 °C), kvašení svrchní (teplota cca 22 °C) a kvašení spontánní

Pivní styly | Pivní klenoty

Pivní styly

Na světě existují kromě českého ležáku desítky dalších pivních stylů. V tomto článku se dozvíte základní informace o stylech, které jsou mezi světovými pivaři nejoblíbenějšími.

Pivní styly jsou tříděny dle kvašení, které je využíváno během výroby piva. Existují tři základní způsoby, kterých se v moderním pivovarnictví využívá - kvašení spodní (teplota cca 8 - 12 °C), kvašení svrchní (teplota cca 22 °C) a kvašení spontánní.

Styly využívající svrchního kvašení

Anglo - americké Ale

American pale ale

Vyznačuje se světlou barvou v rozmezí od zlaté k světle měděné. Charakteristiku pivu dává užití amerických chmelů, které jsou velmi hořké, ale zároveň i aromatické. Říz je střední až vyšší.

Piva tohoto stylu se skvěle hodí ke grilovaným masům, burgrerům, ale i salátům a sushi.

India pale ale

Styl se vyznačuje intenzivní chmelovou vůní i chutí. Silné chmelení se původně užívalo kvůli ochraně piva během dlouhých cest po moři. Piva tohoto stylu mají barvu v rozmezí zlaté až měděné a v chuti i vůni jsou významné aromatické složky chmelů  -  citrusové, ovocné, pryskyřicové. Sladová chuť je nižší. Konec doušku je velmi hořký a sušší. Říz je střední.

Piva tohoto stylu se hodí k indické kuchyni a velmi pálivým pokrmům s chilli.

Black IPA (india pale ale)

Styl se vyznačuje vysokou chmelovostí, na úrovni stylu IPA. Piva se vyznačují vyšším obsahem alkoholu a výrazným aroma praženého sladu.  Plnost piva je spíše střední. Běžné je výrazné chmelení za studena.

English pale ale

Barva je zlatá až měděná. Charakteristické je užití anglických chmelů. Piva tohoto stylu jsou sušší. Na rozdíl od stylu American pale jsou však více sladové, říz je nižší.

Piva tohoto stylu se výborně hodí ke všem druhům masa, například pečenému hovězímu, jehněčímu masu, hamburgerům, kachně, huse, a dalším.

Bitter

Styl pochází od pivovarských společností, které se chtěly odlišit tímto pivem od od ostatních jemných piv, využili více světlých sladů a více chmele. Většina z nich má zlatou až měďěnou barvu a lehké tělo. Specifikum je nízká karbonizace. Chmelová hořkost je středně výrazná. Většina z piv má ovocnost ve vůni a chuťi. Piva jsou tradičně podávána ze sudu typu cask, ale mnoho pivovarů již dělá i lahvové verze.

Extra strong bitter (ESB)

Piva tohoto stylu jsou vyváženější a komplexnější než Bitter, a to jak v množství alkoholu tak i charakterem využitých chmelů. Rozsah barev je podobný jako u bitteru, ale přiklání se k tmavšímu konci stupnice, tmavě zlaté až měděné. Charakteristická je nízká karbonizace. Slady mají tendenci být výraznější, často s praženými a ovocnými tóny. Piva tohoto stylu, ačkoliv mají v názvu bitter = hořký v zásadě příliš hořká nejsou. Obvyklý obsah alkoholu je  5 - 7 procent.

Belgické ale

Dubbel

Jedná se o klášterní piva, jejichž charakteristickou barvou je tmavá. Tato výrazně sladová piva mají obvykle 6,5 - 8 % alkoholu. Typická je květnatá  a  ovocná  vůně a chuť. Typické je smíchání dvou druhů sladů, z nichž jeden je pražený. Na základě poměru množství sladů je dána barva piva. Představitelé tohoto pivního stylu procházejí druhotnou fermentací (kvašením) v lahvi. Říz je vyšší.

Tripel

Stejně jako u ostatních klášterních piv se jedná o velmi silné pivo, ve kterém převládá sladová a kvasinková vůně a chuť.  Ve vůni je dominantní ovocná složka. Jedná se o světlá piva zlatavé barvy s vyšší hořkostí a sušším dozníváním. Říz piva je vysoký. V doušku rozpoznáváme i příjemně hřejivou chuť alkoholu. Obsah alkoholu se pohybuje mezi 7-9,5 procenty. Styl zpopularizoval především trapistický pivovar Westmalle, který je rovněž jeho průkopníkem.

Quadrupel

Velmi silná klášterní a Trapistická piva.  Typické jsou ovocné tóny po broskvích. Obsah alkoholu se obvykle pohybuje okolo 10 procent.

Belgian Blond ale

Pivo vzniká svrchním kvašením výhradně ze sladu jedné obiloviny, zejména ječmene. Barva je zlatá, obsah alkoholu se pohybuje mezi 6 až 8 procenty.  Říz je vyšší. Přísady do piva se neomezují pouze na chmel, ale mohou být různorodé, většinou bylinného charakteru. V některých částech Belgie dokonce chmel tradičně záměrně zcela vylučují.

Flanders red ale

Pivní styl obvykle vařený v Belgii. Ve vůni převažují ovocné tóny, například černé třešně, pomeranče a švestky. Rozpoznatelná je i příjemná kyselost. Barva je sytě červená až hnědá. V chuti převažují stejné složky jako ve vůni, navíc můžeme rozpoznat tóny vanilky či čokolády. Hořkost je velmi nízká, říz je nižší až střední. Historicky pivo dozrává po dobu dvou let v obrovských dubových sudech. Zde se formuje jeho kyselý charakter. Poté jsou různě staré várky míchány pro dosažení nejlepších vlastností. Nakyslá chuť může lehce připomínat víno. Ochutnání tohoto pivní stylu je opravdu nevšední zážitek.

Saison

Za pivo tohoto stylu je považováno světlé pivo stylu pale ale, které je však silnější (okolo 7 % alkoholu), s vysokým stupněm karbonatace, ovocné, kořeněné (někdy jsou koření dokonce přidávána). Pivo bylo dle tradice vařeno v chladných měsících a poté uskladněno pro potřeby sezónních pracovníků na farmách.

Pšeničná piva

Witbier

Vůně je středně sladká s typickými pšeničnými tóny a špetkou trpkosti. Barva je typicky velmi světle žlutá až slámová, pivo je kalné. Chuť je příjemně sladká, velmi osvěžující. Můžeme také zaznamenat špetku koření, především koriandru. Jedná se o lehčí piva s obsahem alkoholu kolem 4,5 - 5,5 procent a vysokým řízem. Specifikem ve výrobě je užití nesladované pšenice. Tím se liší například od německých pšeničných piv stylu weizen. Historie tohoto stylu je dlouhá více jak 400 let

Weizen/ Weissbier

Velmi osvěžující pivo, vyráběně především v Bavorsku. Typické je použití určitého podílu pšeničného sladu - minimálně 50 procent. Ve vůni jsou typické tóny banánů a citrusů. Barva může být slámová až velmi tmavě zlatá. Typický je zákal, který je vytvořen kvasinkami – tato varianta nese název Hefe-weizen. Pokud je pivo čiré jedná se o variantu Kristal-weizen. V chuti rozeznáme banán a hřebíček. Hořkost je velmi nízká a říz vysoký, proto je velmi osvěžující.

Dunkel Weizen

Tmavé pšeničné pivo. Variací vůní a chutí je podobné světlé variantě (Weizen). Typické jsou opět tóny banánů a citrusů spolu s chlebnatostí pšeničného sladu. K tomu všemu se navíc přidávají karamelové až čokoládové tóny. Barva může být od lehce měděné až k tmavě hnědé. Tradičně je tento styl nefiltrován, a proto vytváří přirozený zákal. Hořkost je velmi nízká a říz spíše vyšší.

Weizenbock

Silné, velmi plné pivo. Ve vůni jsou typické tóny tmavého ovoce - švestek, rozinek a dalších. Tyto prvky lze rozpoznat také v chuti. Barva je typicky polotmavá až tmavá. Piva tohoto stylu jsou díky vyššímu obsahu alkoholu (obvykle 6 – 8 procent) ideální pro chladné večery. Hořkost je velmi nízká, říz střední až vyšší. Jako první zástupce tohoto stylu byl uvařen v roce 1907 Schneider Weisse Aventinus, který se vyrábí s úspěchem dodnes.

Porter

Brown porter

Vůně je sladová s prvky jemně praženého sladu, může být až čokoládová, barva je hnědá. Chuť je sladová, vyskytují se především tóny jemně praženého sladu, doprovázená chuťovými stopami oříšků, karamelu, kávy, případně i lékořice. Hořkost je obvykle, stejně jako říz, nižší. Tento styl vznikl v Anglii a můžeme ho považovat za předchůdce stylu Stout. Obsah alkoholu se pohybuje mezi 4 - 5,4 procenty.

Baltic porter

Pivo s bohatě sladovou vůní, která obsahuje tóny oříšků, karamelu i lékořice. Objevují se také ovocné tóny švestek či třešní. V tomto ohledu mohou piva připomínat portské víno. Barva se pohybuje mezi tmavě měděnou až tmavě hnědou. Chuť je velmi bohatá a sladová, můžeme nalézt stejné prvky jako ve vůni.  Ke konci doušku můžeme pocítit příjemnou alkoholovou hřejivost. Hořkost je nízká a říz střední. Obsah alkoholu se pohybuje mezi 5,5 - 9,5 procenty. Jedná se o tradiční pivo zemí kolem baltského moře.

Stout

Dry stout

Typická kávová vůně může být doprovázena čokoládovými či kakaovými tóny. Barva je tmavě hnědá až sytě černá. Chuť praženého sladu je obvykle doprovázena lehkou kyselostí a střední hořkostí. Konec je suchý.  V chuti jsou znatelné i tóny hořké čokolády. Obsah alkoholu se pohybuje mezi 4 - 5 procenty a říz je nižší. Styl vznikl v Anglii, kde je doposud velmi oblíbený a rozšířený.

Oatmeal stout

Jemná vůně praženého sladu často doprovázena kávovými tóny.  Barva je středně hnědá až černá. Chuť je středně sladká, s prvky oříšků či mléčné čokolády. Hořkost a říz je střední. Typické pro pivo je přidávání 5 - 10 procent ovsa. Původně se vařilo v Anglii jako sezonní pivo. Obsah alkoholu se pohybuje mezi 4 - 6 procenty.

Russian Imperial stout

Bohatá vůně s prvky sladovosti, praženého sladu, ovocných tónů a jemné alkoholovosti. Barva je obvykle mezi tmavě červeně-hnědou až černou.

Stejné prvky jako ve vůni můžeme nalézt i v chuti. Hořkost je vysoká. Ovocnost se projevuje především tóny švestek a dalšího tmavého ovoce. Pivo je velice plné, hutné. Říz je nižší. Obsah alkoholu je mezi 8 - 12 procenty. Pivo bylo původně vařeno v Anglii pro export do zemí Pobaltí a Ruska. Velmi oblíbené byl tento pivní styl na ruském carském dvoře. 

Styly využívající spodního kvašení

Ležák

Ležák českého typu

Ve vůni nalezneme prvky sladu a chmele. Barva je zlatá, pivo je většinou čiré (pokud prošlo filtrací). Chuť je sladová, na závěr se projevuje chmelová hořkost. Poprvé byl uvařen v Plzni roku 1842 německým sládkem Grollem. Obsah alkoholu se pohybuje mezi 4,2 - 5,4 procenty alkoholu, říz je střední.

Ležák vídeňského typu

Ve vůni je dominantní bohatá sladovost, můžou se objevit i tóny sladu praženého. Barva je měděná. Chuť je opět výrazně sladová, s troškou praženého vídeňského sladu. Chuťové doznívání je sušší a hořkost nízká. V ústech zanechává příjemný krémový pocit. Říz piva je střední.

Oktoberfest/Märzen

Bohatá sladová vůně s prvky praženého sladu. Barva je od tmavě zlaté přes oranžovou až k červené. V chuti je dominantní sladová sladkost, chmelová hořkost je střední. Celkově se jedná o plné sladové pivo se středním řízem. Název Märzen (Březňák) se užívá z toho důvodu, že pivo se navařilo na jaře, na konci pivovarské sezony a uskladnilo se v studených sklepích přes horké léto. Podávalo se na podzim během tradičních oslav.

Bock

Bock

Vůně je výrazně sladová, s lehkými tóny sladu praženého. Můžeme však objevit i lehké alkoholové tóny. Barevné rozpětí se pohybuje od světle měděné do hnědé. Chuť je výrazně sladová. Ke konci doušku se může objevit příjemná hřejivost alkoholu, říz je střední. Obsah alkoholu je obvykle mezi 6,3 - 7,2 procenty. Původně se vařilo v severním Německu ve městě Einbeck. V 17. století se dostal tento styl do Bavorska a název dostal jako bavorská zkomolenina města Einbeck - bock.

Dopplebock

Vůně je velmi silně sladová - sladká. Objevují se tóny praženého sladu a karamelu, v tmavších verzích můžeme nalézt i tóny čokolády. Chuť je velmi bohatá a sladová. Obsah alkoholu se pohybuje mezi 7-10 procenty. Hořkost je nízká, říz je nižší až střední. Bavorská specialita byla poprvé uvařena paulánskými mnichy, kteří pivo konzumovali v období půstu k zasycení. Mnoho zástupců tohoto pivního stylu poznáme díky koncovce -ator.

Styly využávající spontánního kvašení

Lambic

Pivo původem z Belgie, které chuťově připomíná Chardonay nebo suchý Vermut. Vaří se hlavně od podzimu do jara, v létě by hrozilo nebezpečí vzniku nežádoucích chutí. Jedná se o pivo, které je velmi málo nasyceno oxidem uhličitým. Výroba trvá několik týdnů až měsíců v závislosti na množství ve várce a kvasnicích

Gueuze

Jedná se o řezaný lambic vzniklý smíšením mladých a starých piv zmiňovaného typu. Popisuje se jako pivo jiskřivé pivo, které svou ostrostí připomíná víno. Může obsahovat stopy rebarborové příchuti.

Kriek

Jedná se o třešňový lambic, mohou se v něm vyskytovat i mandlové tóny.

Frambozen

Jedná se o malinový lambic. Servíruje se ve sklenicích na šampaňské.

Faro

Jedná se o sladkou verzi lambicu. Podává se chlazené na sklepní teplotu.

http://m.pivniklenoty.cz/vse-o-pivu/zajimavosti-o-pivu/pivni-styly/

Mapa pivních stylů

PIVO - druhy

Svrchní kvašení

Styl zahrnující všechna svrchně kvašená piva, obvykle pomocí kvasinek rodu Saccharomyces pastorianus. Jde například o piva typu „ale“ nebo pšeničná piva.

Svrchně kvašená piva obvykle kvasí při teplotách kolem 15-20 °C, někdy však i vyšších. Ve většině případů vytváření na povrchu kvasícího piva pěnu způsobenou stoupajícím CO2 spolu s kvasnicemi. Od toho se tato piva nazývají svrchně kvašená. Doba kvašení těchto piv se obvykle pohybuje kolem 5 dnů a doba zrání kolem 3 týdnů. V některých případech však mohou kvasit a dozrávat řádově měsíce.

Svrchní kvasnice se sdružují v koloniích (mohou mít v průměru i několik metrů), žijí na povrchu mladiny a jsou nadnášeny CO2. Vyšší teplota kvašení způsobuje větší květnatost výsledného piva. Svrchní piva jsou chuťově pestrá a často v nich najdete i exotické vůně (hřebíček, banán, grep, atp.) přesto, že jste nic takového do piva nepřidali. To vše způsobuje svrchní kvašení.

Spodní kvašení

Ležácké kvasnice obvykle pracují při teplotách kolem 7-15°, kvasnice při těchto teplotách nejsou tolik aktivní a usazují se u dna. Doba zrání je podle druhu piva obvykle 1-3 měsíce za teplot od 0 °C do 4 °C. Výsledné pivo je při dodržení správných zásad obvykle chuťově velmi čisté a neutrální.

Bock

„Bock“ znamená v češtině „kozel“ a ve spojení s pivem se takto označují silné ležáky německého původu. Další odvozené druhy od bocku jsou např. maibock neboli helles bock (jedná se o světlou a více chmelenou variantu), doppelbock (silnější a výrazně sladová verze), winterbock (tmavý bock, vařený původně mnichy v zimním období) nebo eisbock (velmi silné pivo vyrobené zmražením uvařeného piva a odebráním ledu).

Původně se vařilo jako tmavé, v současnosti jsou na trhu k dostání barevné variace od poměrně světlých až po velmi tmavé. Dle originální receptury, tedy svrchně kvašený, byl bock vařen v patnáctém století německými sládky města Hanseatic. Později tento styl přejali mnichovští sládci a začali bock vařit jako spodně kvašený. Název pochází z německého Einbeck, což je okres Mnichova, kde tento pivní styl vznikl.

Bock je historicky spjat se zvláštními příležitostmi, často jde o náboženské události jako Vánoce, Velikonoce nebo doba půstu. Bocky byly po dlouhou dobu konzumovány bavorskými mnichy jako zdroj energie v době půstu.

Kellerbier

Pod pojmem Kellerbier či Zwickelbier nebo též Zoigl se rozumí druh německého nepasterovaného a nefiltrovaného piva. Toto pivo může být kvašeno buď svrchně nebo spodně. „Kellerbier“ je možné přeložit jako „sklepní pivo“ v odkazu na nízké teploty, ve kterých se dokvašuje. Recept, podle kterého se většinou vaří, je velice starý a pochází až ze středověku. Ve srovnání s většinou dnešních filtrovaných piv obsahuje kellerbier velké množství kvasnic a vitamínů, díky čemuž disponuje výrazným, v tomto případě blahodárným, zákalem. Kellerbier se často servíruje přímo z ležáckých sudů nebo z lahví.

Weizenbier

Weizenbier nebo weißbier je pivo uvařené s velkým podílem pšeničného sladu. Německá pšeničná piva jsou vždy svrchně kvašená a to buď filtrovaná (kristallweizen) nebo nefiltrovaná (hefeweizen). Existuje nesčetné množství variací o různých chutích a vůních. Nejčastější se pivo vyznačuje hřebíčkovou vůní s banánovými a citrusovými tóny. Weizeny jsou piva málo chmelená a tedy i málo hořká. Disponují většinou okolo 15 jednotek IBU, tedy zhruba tolik, co dnešní české pivo (dříve běžně 40-50 IBU). Vyniká tak sladové tělo, které je vyváženo silným řízem.

Světlý weizenbier se vyrábí i v tmavé podobě dunkelweizen a také s vyšším obsahem alkoholu weizenstarkbier neboli weizenbock.

Černýbier

Schwarzbier neboli černé pivo je druh německého tmavého ležáku. Má sytou, tmavou barvu a plnou čokoládovou nebo kávovou chuť.

Piva stylu Schwarzbier jsou spodně kvašená ačkoli byly k jejich výrobě původně používaný svrchní kvasnice. Obsah alkoholu se obvykle pohybuje kolem 4,8 až 5 %°. Svoji tmavou barvu získávají po použití zvlášť tmavých pražených sladů.

Dunkel

Dunkel nebo Dunkels je druh německého tmavého piva, který pochází z bavorského venkova. Světlá piva nebyla často k vidění do konce 19. Století, jelikož bylo tehdy technicky složité vyrobit světlé slady patřičné kvality. U stylu dunkel se barva piva pohybuje od jantarové do tmavě rudé.

Dunkely jsou charakteristické jemnou sladovou chutí, podobně jako piva stylu Helles, jsou tradičně vařena v Mnichově a jsou populární po celém Bavorsku. Obsah alkoholu se pohybuje od 4,5 do 6 %. Dunkely jsou obvykle vařeny za použití velkého množství mnichovského sladu, díky kterému získají tmavou barvu.

Helles

Když v polovině devatenáctého století začaly být populární zlaté čiré ležáky z Plzně, mnichovští sládkové se obávali, že Němci začnou místo místního piva pít pivo české. Jejich odpovědí pro pokrytí poptávky byl mnichovský helles lager. Helles je více sladový a často jsou chmeleny podobně jako ležáky českého typu, hořkost však není tak výrazná a je lépe vyvážnena v poměru k množství použitého sladu. Výraz „Helles“ německy znamená „jasný“.

Pils

Neboli pivo plzeňského typu. Jedná se o styl, který na přelomu tisíciletí na území České republiky prakticky vymizel a nyní se pomalu navrací zpět. Pivo by mělo být charakteristické lehkým až středním sladovým tělem a výrazným chmelením jak na hořkost, tak na vůni.

Export

Pivo, určené na vývoz, které bylo uvařeno jako o něco silnější než obvykle. Vyšší obsah alkoholu měl chránit pivo před zkažením při cestách na větší vzdálenosti. Proto je dnes řada pivních stylů označována popisem "export", včetně stylů helles, dunkel nebo pils, pokud má o trochu vyšší obsah alkoholu než běžná várka.

V 70. letech byl tento druh piva s plným tělem potlačen na pozadí zájmu spotřebitelů nástupem oblíbeného, více chmeleného lehkého piva typu pils. V poslendí době však pomalu začíná opět získávat svoji pozici na trhu a je po pivu plzeňského typu a weissbieru třetí nejoblíbeněší styl v Německu..

Märzen

Märzen má svůj původ v Bavorsku, kde vznikl pravděpodobně v době před 16. stoletím.

Přes léto bylo spodně kvašené pivo skladováno v jeskyních nebo chladných kamenných sklepech. K chlazení se používaly bloky ledu, které byly vyřezány v zimě ze zamrzlích vodních nádrží. Tento proces bylo obvykle možné provádět do března (März), kdy bylo vařeno pivo, které bylo následně uskladněno na budoucí měsíce. Některé z těchto jeskyní a sklepů jsou dodnes používány.

Radler

Radler neboli "cyklista" má dlouhou tradici v německy mluvících zemích. Jedná se o směs piva a limonády často v poměru 50 na 50 nebo 60 na 40.

První zmínky o receptu se objevují již v roce 1912, ačkoliv oficiálně se za jeho tvůrce považuje mnichovský labužník Franz Xaver Kugler, jenž ho měl sestavit v roce 1922.

Během letních měsíců je radler populární nejen v Bavorsku, ale i v okolních státech včetně České republiky pro svoje osvěžující účinky.

Trapistická piva

Trapistická piva jsou kategorií sama pro sebe. Jsou vařena mnichy, kteří více než na kvantitu dbají na kvalitu svých produktů a právě to je činí tak zvláštními a jedinečnými. Trapisté vaří piva bezchybné kvality pod neustálou kontrolou ze stoprocentně přírodních surovin. Aby se pivo mohlo honosit značkou „Trappist Ale”, musí splňovat přesně daná kritéria. Pivo musí být uvařeno trapistickými mnichy nebo alespoň pod jejich kontrolou v jejich opatstvích, pivovar musí být závislý na klášteru, firemní kultura se musí řídit přísnými pravidly řádu a větší podíl ze zisku musí být věnován na dobročinné účely.
Tato klášterní piva jsou svrchně kvašená, zpravidla s vyšším obsahem alkoholu, jejichž výroba trvá dva až tři měsíce a sekundární kvašení probíhá povětšinou v lahvích.
Charakterem se blíží belgickým pivům typu Ale či ječným vínům.